Martin Hüttner. V Jankově působí od léta roku 2018. Svůj ohromný potenciál zatím ne zcela naplnil, především díky jeho zdravotním obtížím, které ho sužují téměř po celou dobu svého působení v malebné jihočeské vesničce. Aniž bychom chtěli cokoliv zakřiknout, aktuálně se Martin plnohodnotně připravuje na jarní část sezóny a všichni pevně doufáme, že týmu na hřišti pomůže mnohem výrazněji, než tomu bylo na podzim, kdy naskočil do pouhopouhých čtyřech zápasů. S dvaadvacetiletým talentovaným záložníkem jsme probrali věci minulé, současné i budoucí :-)))
Od 11. září, kdy ses zranil v utkání v Oseku, jsi byl do konce roku mimo. Přibliž nám o co šlo a jak probíhala rekonvalescence?
“V utkání jsem si při špatném došlapu podvrtl kotník, přičemž došlo k naprasknutí kloubního pouzdra a ruptuře ve vazu. Rekonvalescence byla poměrně dlouhá, tři týdny jsem měl fixní ortézu a celkem šest týdnů berle. Poté jsem využíval k rehabilitaci rotoped a chodil jsem plavat, abych nohu dobře rozhýbal. Během rekonvalescence jsem absolvoval několik sérií rázových vln, kryoterapií a laserů, které mi pomohly ke správnému zhojení. Teoreticky jsem mohl stihnout poslední podzimní zápas, ale po domluvě s trenérem jsme usoudili, že bude lepší, když vyřeším rovnou i nedoléčené zranění na druhém kotníku, s kterým jsem fungoval v létě a první čtyři zápasy, i když to nebylo úplně ono. Tam šlo o špatně zhojenou natrženou šlachu, takže mě čekalo znovu několik sérií již zmiňovaných terapií, které bohužel nešly udělat, dokud jsem nedoléčil druhou nohu. Do úplné zátěže jsem se tedy mohl vrátit až koncem roku.”
Na tvůj věk se se zdravotními problémy potýkáš poměrně často. Čím to?
“Na můj věk bych řekl, že až moc, ale snad už mám vybráno :-))). Myslím si, že je to možná tím, že jsem byl v minulosti trochu přetěžovaný. Od posledního ročníku ve starších žácích jsem hrál pravidelně dva zápasy za víkend, díky střídavým startům, které byly. Pak v mladším dorostu v SKP jsem chodil hrát pravidelně i za starší a jednu sezónu na střídavý start i za muže v Nové Vsi, takže občas jsem měl i více než dva zápasy za víkend. Do toho ještě futsal a sálovka, takže toho bylo hodně, ale já jsem si neuměl říci dost, protože mě to bavilo a na zranění jsem dříve netrpěl, tak jsem si říkal, že je to v pohodě. Navíc jsem nikdy nebyl moc poctivý, co se týče protahování, a regeneraci jsem také moc nedával, protože jsem v tu dobu na sobě necítil, že je to potřeba. Bohužel mě tohle vše doběhlo po prvním vážnějším zranění, které jsem si udělal, když jsem končil v Táborsku těsně před přestupem do Jankova a od té doby mám bohužel pořád něco.”
Díky zraněním, ale i díky tvému kvalitnímu pojetí hry, tě někteří spoluhráči srovnávají s Tomášem Rosickým. Je to pocta nebo spíše prokletí :-)))?
“Často slýchám, že jsem jak z porcelánu, takže z pohledu zranění je tohle přirovnání spíše prokletí. Na druhou stranu, jestli vychází to přirovnání i z herní stránky, tak je to určitě pocta, protože Rosický je výborný fotbalista, nebál bych se říci jeden z nejlepších, co jsme u nás v ČR měli a jeho styl hry se mi vždy líbil. Navíc působil v mém oblíbeném klubu Arsenalu.”
Na podzim jsi nastoupil pouze do čtyřech zápasů, přesto jsi na vlastní oči viděl všechny odehrané duely našeho týmu. Jak ty hodnotíš naše podzimní vystoupení v KP?
“Mrzí mě, že jsem byl ve většině případů pouze v roli diváka, ale jak říkáš, jako divák jsem byl poctivý a viděl jsem vše. Podzim nejde hodnotit moc pozitivně, očekávaní byla někde jinde než realita a s umístěním v tabulce nemůžeme být spokojení. A bohužel myslím, že ve většině zápasů ani s herním projevem, ale na druhou stranu se najdou i světlé výjimky, kdy jsme ukázali, že tenhle tým má určitě na mnohem více. V kádru poslední dobou proběhlo poměrně dost změn a možná i to se odrazilo na podzimu a byl potřeba nějaký čas, aby si vše sedlo. Věřím, že jaro bude o mnoho lepší a že se nám povede naplnit potenciál, který si myslím, že máme veliký.”
Jak celkově vidíš úroveň soutěže? Překvapilo nebo zklamalo tě něco?
“Myslím si, že soutěž má určitě svoji kvalitu, možná je dokonce i o něco fotbalovější než bývala, ale na některých týmech se podle mě projevila pauza způsobená Covidem. Podle mě je i celkem vyrovnaná, až na pár výjimek, jako je odskočený Krumlov, který má podle mě oproti ostatním týmům dost navrch a naopak kvalitativně hodně pozadu je Blatná a Sezimovo Ústí. Překvapení je více, některé týmy, které bývaly spíše v první polovině jsou na tom letos výsledkově docela špatně a naopak jiným se neobvykle daří. Největší překvapení jsou pro mě ale Rudolfov a hlavně nováček z Prachatic, který má velkou kvalitu, což jsme sami dost pocítili a navíc se na ně dobře kouká. A jako největší zklamání beru naše 11. místo, protože máme na mnohem více.”
Snad nic nezakřiknu, ale v současné době jsi se plnohodnotně zapojil do přípravy. Jak se aktuálně cítíš?
“Cítím se dobře, všechna zranění jsou snad definitivně doléčená. Je na mě znát delší pauza, ale podařilo se mi něco dotrénovat a věřím, že postupem času to bude ještě lepší. Chtěl bych se vrátit do formy, v jaké jsem byl, než jsem přišel do Jankova a na níž se mi bohužel kvůli stálým zraněním a výpadkům od svého příchodu ještě nepodařilo navázat. Věřím, že je to na dobré cestě.”
Od trenéra Petra Kadlece dostáváte od počátku pořádně zabrat. Jak ty osobně snášíš zimní přípravy, které pro všechny fotbalisty nejsou zrovna populární?
“Popravdě to pro mě není moc oblíbené období, jako většina fotbalistů mám radši tréninky s míčem na hřišti a taky teplo. Za posledních několik let jsem ale snad ani jednu přípravu neabsolvoval celou, právě vinnou zranění. Doufám, že letos mi zdraví vydrží, a tahle příprava bude výjimka potvrzující pravidlo. Právě zimní příprava je totiž hodně důležitá, abychom měli z čeho čerpat v jarní části sezóny a pro mě o to více po zranění, kdy je potřeba něco dohnat, abych se vrátil do formy v jaké chci být. Často si při náročných trénincích neodpustím nějaké průpovídky, ale ty jsou myšleny z legrace a vím, že to jak dostáváme zabrat je potřeba a že za to budu na jaře vděčný.”
V kabině je nyní několik mladých fotbalistů, troufnu si říci, že i tvých dobrých kamarádů. Funguje kabina jako dobrá parta?
“Je pravda, že poslední dobou se kabina poměrně omladila, s většinou mladých kluků co přišli jsem se znal z dřívějška a myslím, že je dobře, že je nás mladých více než tomu bylo dříve. Je pak snazší začlenění nových mladých hráčů, když nejsou mezi nimi a všemi ostatními větší věkové rozdíly. Ale celkově si myslím, že jsme dobrá parta a vycházíme spolu všichni velice dobře, což je důležité.”
Někteří jsou třeba o 20 a více let starší. Dokážeš si představit, že budeš hrát fotbal ještě po čtyřicítce třeba jako Kollík s Kronym?
“Momentálně to vidím tak, že bych chtěl hrát nejdéle, jak jen to bude možné, takže určitě si dokážu představit, že bych hrál i po čtyřicítce. Ale těžko říci co přijde a jak na to budu koukat za několik let a jestli vůbec budu schopný hrát tak dlouho. Ale zrovna minulý týden jsem se ptal Kronyho, jak to dělá, když jsem viděl, co předvedl při pátečním běhání, kdy nás všechny nechal za sebou. Kdybych na tom byl po čtyřicítce jako, on určitě bych se nezlobil :-)))))).”
Co od sebe a následně od týmu během jara očekáváš?
“Už jsem to trochu nakousl, od sebe očekávám, že vydržím zdraví a že se dostanu zpět do optimální formy, v jaké jsem byl naposledy v Táborsku před všemi zraněními, pro což se snažím dělat maximum. A od týmu očekávám, že se nám bude dařit jak výsledkově, tak herně, lépe než na podzim, čemuž bych rád pomohl svými výkony, a že ukážeme všem na co máme, protože si myslím, že jako tým máme velkou kvalitu a že můžeme hrát pohledný útočný fotbal.”
Má Jankov na to, aby se dotáhl do první pětky, což bylo předsezónním cílem?
“Aktuálně nám na 5. místo schází pět bodů, což si myslím, že je v našich silách. Věřím, že už si nějaké věci sedly, něco doladíme během přípravy, přeci jen se podle mě změnil trochu styl fotbalu, kterým se chceme prezentovat oproti dřívějšku, což chce čas. Věřím, že to zvládneme.”
Chtěl bys něco dodat závěrem?
“Na závěr bych chtěl poděkovat všem fanoušků, že nás podporují, a všem lidem okolo klubu, že se o nás dobře starají a vytvářejí nám podmínky, jaké máme. Dále bych nám všem chtěl popřát, ať nás fotbal stále co nejvíce baví, protože to je nejdůležitější, bez toho to dělat nejde. A taky bych chtěl takto vyjádřit mému kamarádovi Honzovi Komárkovi obdiv za to, jak zvládá náročné období, které ho potkalo. A zároveň mu popřát hodně sil a brzké uzdravení. Těším se, až se plně zotaví a připojí se k nám zpět v kabině a na hřišti.”
Děkujeme Martinovi za jeho čas i ochotu, a hrozně mu přejeme, aby mu zdraví umožnilo dělat nám všem radost z jeho hry na trávníku.