FRANTIŠEK KUDLÁČEK alias „NEHODA“ je šedesátníkem. Tak toto spojení dnes vchází v platnost. Když se řekne Jankov, fotbalový klub nebo fotbalový areál v Jankově, určitě mnohým z Vás hned vyskočí jméno člověka, který pro náš klub pracuje dlouhých čtyřiadvacet let a devatenáct let se coby správce stará o Precis arénu jako o vlastní. Muž, kterému nikdo neřekne jinak než „Nehoda“, patří mezi jankovské patrioty a fotbal bez jeho působení si zde už nedovedeme představit. A k tomuto krásnému životnímu jubileu jsme pro Vás připravili s „Nehodičem“ rozsáhlý rozhovor. Zároveň samozřejmě jménem SK Jankov přejeme pevné zdraví, hodně elánu do práce, mnoho radosti s naším klubem a v neposlední řadě mu děkujeme za odváděné služby!
Jestli jsem to dobře spočítal, tak jsi v Jankově 24 let, tzn. od nějakých sedmatřiceti. Co jsi dělal před tím? „Od dětství jsem hrál za školní tým Dubného, v dorostenecké kategorii jsem hrál za Jankov. Po konci dorosteneckého věku jsem hrál za muže v Žabovřeskách. Zhruba v pětadvaceti letech jsem přestoupil do Sokola Dubné, kde jsem hrával do pětatřiceti. Poté jsem začal nastupovat za jankovskou třiatřicítku.“
Mohl bys nám popsat, jak k tomu došlo, že ses coby „Žabák“ ocitl v Jankově? „Tehdejší hráč a funkcionář Honza Jílek mladší mě oslovil, zda-li bych v Jankově nechtěl vypomáhat v roli nějakého funkcionáře. Jelikož jsem měl trenérskou licenci, tak jsem začal dělat hlavního trenéra u „B“ – týmu. Nad nabídkou jsem dlouho nepřemýšlel, jelikož jsem měl chuť více se zapojit do fotbalového dění v Jankově.“
Nebrali to tehdy Žabáci jako zradu? „Nikdy jsem žádnou zášť či naštvanost z jejich strany nepocítil.“
Jak na tyto trenérské roky u „B“ – týmu vzpomínáš? „Hráli jsme 3. třídu. Zpočátku to bylo dobré, ale postupem času mě trenéřina přestala naplňovat. Z tehdejšího týmu si vybavuji například kluky Trantinů z Holašovic, Milana Kuklu, Jindru Klímu nebo třeba Vlastu Růzhu. Ve 3. třídě jsme se vesměs pohybovali ve středu tabulky.“
Co bylo hlavním důvodem, že ses zhruba po pěti letech trenéřiny vzdal a přesedlal jsi na správcovství? Kdo za tím stál a jaké byly důvody? „Jak už bylo zmíněno, trenéřina mě přestala naplňovat. V té době zrovna končil na pozici správce hřiště pan Holub, tak jsem se přihlásil, že bych tuto funkci mohl vykonávat já. V té době se na tuto pozici nikdo nehlásil, tak jsem se toho ujmul a zůstal jsem tu až dodnes.“
Za těch x let se areál změnil k nepoznání. Jsi hrdý na to, že současná podoba Precis arény je do velké míry i tvou zásluhou? „Je pravda, že se tu toho vybudovala spousta. Nastoupil jsem akorát po otevření nového hřiště a podílel se na stavbě pomocné tribuny, dětského hřiště, vybudovaly se zde chodníky, nové šatny, víceúčelové hřiště a tréninková plocha.“
Zhruba před šesti lety jsi dělal rozhovor s „Popinou“ (Martinou Popelkovou), kde ses zmínil, že si přeješ, aby se vyřešily pozemky pod tréninkovým hřištěm a celkově, aby se úroveň tréninkového hřiště zlepšila. Tak jak se toto podařilo? „Pozemky se nevyřešily, ale alespoň se podařilo vytvořit vrt, ze kterého je dostatek vody na kropení trávníku a díky tomu se hrací plocha zlepšila. Určitě by se tam toho dalo vylepšit více, ale bez odkupu pozemků není možné do tréninkové plochy více investovat.“
Letos se podařila dokončit rekonstrukce malé umělky, kolem které bylo trochu vzrůšo, ohledně toho, jestli jí nezachovat spíše jako víceúčelové hřiště, aby na ní mohli chodit například tenisti, kteří jí poměrně často využívali. Co jsi preferoval ty osobně? „Já osobně jsem byl pro zachování víceúčelového hřiště, protože přes letní měsíce bude hřiště nevyužité.“
Jaký je rozdíl na údržbu současného umělého povrchu 4. generace oproti předchozí „víceúčelovce“? „V podstatě žádný. Přes zimu je potřeba odklízet sníh a dohazovat trávu gumovým granulátem. U víceúčelového hřiště to bylo skoro stejné, jen se to dohazovalo pískem.“
Když se podíváme v globálu na celkový areál a mohl bys ho porovnat s ostatními kluby na úrovni KP nebo divize. Můžeme být pyšní, na to, jak malý klub a malá vesnička jsme, na náš areál? „Na naší malou ves je určitě úspěch, jakým areálem disponujeme. Zázemí je tu pro hráče velmi kvalitní, i diváci si zde přijdou na své, což ocenili i někteří soupeři z divizních časů, kteří k nám zavítali z mnohem větších měst.“
Za ty roky jsme toho dost procestovali. Označil bys nějaký stadion, na kterém jsme hráli, který tě zaujal? Třeba takový, kde by sis řekl, „jó, tady je to krásný, tady bych chtěl dělat správce?“ „Procestovali jsme spoustu krásných areálů, ale doma je doma a jinde bych správce dělat nechtěl.“
Když se vrátíme k Precis aréně a současné podobě. Na co jsi tu nejvíce pyšný? Nebo co ti tu třeba chybí? „Jak už jsem říkal, na podmínky krajského přeboru tu máme zázemí skvělé. Samozřejmě by bylo stále co zlepšovat, něco nového budovat, ale je to také otázka peněz nejen na to vybudování, ale i na následnou údržbu. A jak všichni víme, penězi dnes disponuje málokdo.“
Práce je na takovém areálu kopice. Jak to dokážeš skloubit s pracovním a osobním životem? „Velmi těžko, s vypjetím všech sil. Ráno jedu do práce, po práci přechod na hřiště, sečení, úklid a veškerá práce okolo. Domů se vracím v podstatě až večer.“
Dokážeš odhadnout, kolik hodin týdně tu třeba trávíš? „V sezóně přes týden zhruba dvě hodiny denně, samozřejmě se to mění dle potřebné práce. Před domácími zápasy tu trávím více času než před venkovními. Před nedělním domácím zápasem jsem tu v podstatě celou sobotu.“
Práce přibývá, člověk stárne. Jak moc je to pro tebe náročné? Neuvítal bys k sobě nějakého pomocníka? „Pomocník by se někdy hodil, ale jsem raději, když si všechno dělám sám, abych měl jistotu, že je to tak, jak má být. Únava se s věkem začíná projevovat.“
Za ta léta jsme zažili spoustu výjezdů ať už za fotbalem, tak taky na „kulturou“. Když se zpětně ohlédneš, je v tvé paměti nějaký, který bys označil za ten nejlepší, nejpamátnější? „Povedených bylo vícero, ale za nejlepší považuji výjezd do Karlových Varů, kde jsem byl vůbec poprvé. Páteční volná zábava byla velmi povedená a ani nám nevadilo, že jsme druhý den prohráli 5:0 😊. I soustředění v Mariánkách bylo velmi povedené a nezapomenutelné 😊.“
Za svou éru jsi tu zažil dva prezidenty, devět trenérů a nepočítaně hráčů. Jelikož jsi nekonfliktní typ člověka, tak předpokládám, že jsi s každým vycházel vesměs dobře. Když to vezmeme opačně, byl tu někdo, koho jsi měl opravdu od srdce rád a štvalo tě, že odešel? „Rád vzpomínám na všechny, ale když bych měl jmenovat, tak zmíním Martina Kollára. „Kolík“ byl velmi přátelský a zároveň dobrý fotbalista.“
Když se podíváme na hráče, tak třeba jen za poslední rok tým opustilo přes 15 hráčů. Čím si to vysvětluješ? „Myslím že je to tím, že je tu málo místních kluků a ti odjinud necítí ke klubu takové pouto, proto jim nedělá problém třeba po roce odejít. Určitě v tom také hraje roli finanční situace kousek za hranicemi.“
Kádr prochází obměnou, což se projevuje i na výsledcích v letošní sezóně. Ta bude určitě patřit mezi nejhorší v historii klubu. Nicméně v záchranu věříme všichni, ne? Jak hodnotíš aktuální herní a výsledkový projev týmu? „Hráči současného kádru si na sebe i na tuto soutěž postupně zvykají. V záchranu samozřejmě věříme.“
Obměnou prošel taktéž výkonný výbor klubu. Jak jsi spokojen s novým složením a jeho doposud krátkým fungováním? „Výbor se omladil a věřím tomu, že tito mladší kluci budou mít více chuti do práce pro SK Jankov.“
Určitě to nebude mít lehké. Měl bys pro něho nějaké doporučení, jak fungovat, jakým směrem se ubírat? „Žádné světoborné doporučení nemám. Věřím, že si s tím poradí sami.“
Na závěr bych zmínil dvě jména. Tím prvním je současný šéf SKJ Venca Maxa. Jak se ti s ním spolupracuje, jak dle tvého názoru klub vede a vůbec řekni nám něco na jeho adresu? „S Vencou se mi spolupracuje velmi dobře. Obětuje tomu také spoustu svého času i finančních prostředků a doufám, že bude mít ještě stále plno chuti nadále v tomhle trendu pokračovat.“
Tím druhým je Martin Řezníček, který se po konci kariéry na chvíli odmlčel a nyní se vrátil coby funkcionář. Rod Řezníčků má v Jankově dalšího pokračovatele. Jsi za to rád? „Za Martina jsem velmi rád. Doufám, že bude stejně velký patriot jako táta Franta v dobách jeho největší slávy.“
Poslední téma, poměrně aktuální. Tvá oblíbená Spartička zase válí a bojuje nejen o titul, ale také jí čeká finále poháru. Bude letos double? „Samozřejmě v to pevně doufám.“
V práci i zde v klubu úzce spolupracuješ s Frantou Kuklou, což je „sešívka“. Jak spolu můžete vůbec vycházet a trávit spolu tolik času? 😊 „Občas máme na některé věci odlišné názory, ale nakonec se vesměs vždycky dohodneme 😊.“
