Aktuálně nejdéle služebně hrajícím fotbalistou v “A” – týmu SK Jankov je VOJTA BÜRGER! Ten je součástí, můžeme říci i stabilním členem základní sestavy, prvního týmu od roku 2008. Ze sedmnáctiletého mladíka vyrostl v nepostradatelnou osobnost a všichni pevně doufáme, že nějaký ten rok ho ještě budeme v zelenobílých barvách Jankova vídat. V době koronavirové, v době, kdy fotbal nechtěně odpočívá, jsme si s Vojtou popovídali o jeho dvanáctiletém působení v “áčku” a probrali s ním nejrůznější témata…
V Jankově působíš téměř celou kariéru a jsi považován za jednoho z největších srdcařů. Co pro tebe SK Jankov znamená?
“Výborná parta kamarádů a lidí, která drží pospolu a dokáže se bavit nejen fotbalem.”
Jak moc se klub či zázemí během tvého působení změnil(o)?
“Když jsem začínal v „A“ – týmu, měl jsem to štěstí, že kabiny byly prakticky nové. Časem přibyla tribuna za bránou, dětské hřiště, klobásárna i lavičky kolem hřiště a bylo toho určitě ještě více. Každý rok se něco vylepšuje, kupuje a dělá vše pro to, aby podmínky pro hráče byly co nejlepší. Jankovský areál patřil v kraji vždy k těm lepším a myslím, že plno klubů nám ho může závidět a my na něj můžeme být po právu pyšní, jelikož za tím stojí velké úsilí několika lidí, kteří se o klub starají a za to jim patří VELKÉ DÍKY!!!”
Měl jsi někdy nabídky či myšlenky na přestup do jiného klubu?
“Nabídky nějaké byly, ale myšlenky ne.”
V kabině „A“ – týmu už působíš dvanáct let, což z tebe dělá služebně nejstaršího hráče. Jak těch uplynulých dvanáct let hodnotíš?
“Tak ještě, že jen služebně nejstarší :-))). To už je dvanáct let? To je docela dlouhá doba. Zažil jsem záchranu v KP, postup do divize a po té i sestup, poznal mnoho trenérů, skvělých lidí, fotbalistů a hlavně kamarádů. Za ty léta se v Jankově udělal obrovský kus práce a jsem rád, že jsem u toho mohl být a doufám ,že ještě dlouho budu.”
Přestože jsi „inventář“, ještě ti nebylo ani třicet. Takový Mára Kroneisl hraje ještě ve třiačtyřiceti. Na jak dlouho to vidíš ty?
“Když bude držet zdraví a budu týmu prospěšný, tak ještě nějaký ten pátek určitě přidám :-))).”
Jak bys ohodnotil „fotbalovou dlouhověkost“ Kronyho, který zároveň působí jako asistent trenéra?
“Tak Krony to je kapitola sama o sobě. Mnoho mladých kluků by si z něj mělo vzít příklad. Jeho přístup k fotbalu a připravenost je neskutečná, a proto může prohánět kluky o dvacet let mladší, ba i dokonce je strčit do kapsy. Doufám, že s námi “Dědek“ ještě nějaký čas vydrží.”
Když jsme u té trenérské pozice, tak se u ní chvilku zastavme. Současný trenér Petr Kadlec není o moc starší než ty, dokonce jste spolu dříve hráli coby spoluhráči. Má to nějaké výhody nebo spíše nevýhody, že Kadli patří mezi mladé trenéry?
“Nemyslím si, že by to byla nějaká nevýhoda. Ba naopak, Kadli má moderní a propracované tréninky a v kabině dokáže zvýšit hlas, což je někdy dost potřeba. Škoda jen, že ještě chvíli nechtěl pokračovat ve fotbalové kariéře. Pamatuji si ho jako neúnavnou pilu na levém beku se smrtícím zakončením :-))).”
Vzpomeneš si na všechny trenéry, kteří za tvého působení v Jankově trénovali?
“Pokusím se. Jan Koutský s asistentem Fandou Řezníčkem, pak nezapomenutelné duo Widner a Maršán, Čego s mým taťkou a Peťou Maxou a Kadli.”
Nechci po tobě hodnocení, který byl nejlepší či nejhorší, ale mohl bys je nějak charakterizovat?
“Tréňa Koutský přišel po prvním sestupu z divize, bohužel pár hráčů odešlo a tak se dá říci, že tvořil nový tým a dal šanci nám mladým. Na střídačce vše velmi prožíval. Widner s Maršánem přišli do Jankova narychlo s cílem dovést nás k záchraně a povedlo se. Ti byli takoví pohodáři a po zápase si rádi sedli na pivo. Nejdéle jsem zažil Čega, lidský, měl propracované tréninky a byl takový perfekcionista. Díky němu pak začal hrát Jankov na špici a potvrdili jsme to vítězstvím KP a následným postupem do divize. A Kadli je podobný Čegovi, má suprově připravené tréninky, je pohodářský a kamarádský.”
Vraťme se zpátky do kabiny a ke spoluhráčům. Je nějaký hráč, který během toho tvého dvanáctiletého působení v Jankově také působil a ty o něm můžeš říct „Ano, jsem hrdý, že jsem si s ním mohl zahrát“?
“Za tu dobu, co jsem tady, prošlo týmem spousta výborných hráčů. Vyloženě nějakého hráče ale v hlavě nemám, až na jednoho a to je Marši. Myslím, že alespoň v kraji takových hráčů moc není. Jeho buldočí hra přivádí soupeře k šílenství. Doufám, že se dá dohromady a ještě nám nějaký rok pomůže, moc bych si to přál.”
S kým ty si osobně nyní nejvíc rozumíš a proč?
“Tak samozřejmě s těmi staršími, to je dané i tím, že jsme spolu vyrůstali a hráli fotbal od žáčků. To je Honny, Fanouš a Špágr. A pak tu máme Saiyda, Maršiho, Beryho, Kronyho, Vénixe, Koldu… Já si rozumím se všemi :-))).”
Doba se mění a tím i pořádky a pravidla v kabině. Mohl bys porovnat situaci v roce 2008 a v roce 2020? Myslím tím třeba chování „mladých“, komfort, vybavení či třeba lídři kabin.
“Chování se změnilo a velmi. Já si pomatuji, že dříve byly služby na úklid po zápase. Mladí nosili pití a míče a nikdo jim to nemusel připomínat, nikdo neremcal. Byla jasná pravidla. Dnes se občas někdo začertí, když se mu něco řekne, ale každá doba má asi svoje. Komfort byl v Jankově vždy, ať už je to vířivka, masér nebo teď v posledních letech společné obědy před zápasy. Díky vedení v čele s Vaškem Maxou máme prakticky vše, co chceme a měli by jsme si toho vážit.”
Teď něco o tobě. Vzpomeneš si na první start za „A“ – mužstvo? S kým to bylo a jak to dopadlo?
“Myslím, že to bylo proti Spartaku Sezimovo Ústí a asi jsme prohráli 2:1.”
A co tvůj první gól, pamatuješ si ho?
“Tak pokud si dobře pamatuji, bylo to v Jankově proti Chýnovu a nahrával mi Igy.”
Snad se neurazíš, když řeknu, že nepatříš mezi vyhlášené střelce, přesto si jich dal dost a některé byly důležité a krásné. Je nějaký, na který rád vzpomínáš, ať už z důvodu důležitosti či krásy?
“Z těch důležitých asi nejvíce vzpomínám na branku s Hořovickem v 90. minutě na 2:1. A krásných branek bylo samozřejmě nespočet, třeba ta proti Protivínu z přímáku :-))).”
Na který zápas v té dvanáctileté historii nejraději vzpomínáš? Bylo to nějaké nezapomenutelné vítězství?
“Tak asi nezapomenutelný zápas byl v divizi s Motorletem doma, když jsme vyhráli 2:1 a Hejňa chytil penaltu v 90. minutě. Pak ještě postupový zápas v Písku, to bylo něco senzačního!!! A pár let zpátky jsem si zahrál s bráchou a taťkou za béčko, na to se taky jen tak nezapomíná!!! Těch zápasů je určitě více, ale tyhle jsou, jak se říká, nej.”
Najdeš i zápas z druhého soudku? Zápas, který bys nejraději nezažil?
“Doma s Rudolfovem, prohra 6:2.”
Celé mládí jsi hrál v útoku, kde jsi začínal i v mužích. Postupně jsi se přes zálohu dostal až do obrany, v posledních letech jsi takovým univerzálem. Co k tomu říct?
“To nevím, tam kam mě trenéři dají, tam hraji. Nikdy jsem to nějak neřešil, hlavní je, aby se dařilo mužstvu.”
Na kterém postu se tobě osobně hraje nejlépe?
“Asi v záloze.”
Co říkáš na současnou situaci, která fotbalu, ale nejen fotbalu, nepřeje?
“Bohužel, situace je jaká je a my s tím nic asi neuděláme. Hlavně abychom to všichni ve zdraví zvládli a vše se co nejdříve vrátilo k normálu.”
Na druhou stranu máš více času na rodinu, to má přítelkyně asi radost, ne? :-)))
“Přítelkyně je určitě ráda, že jsem teď více doma. Ale už se mě párkrát ptala, kdy začneme trénovat, tak nevím :-))).”
Než došlo k přerušení podzimní části, Jankov si nevedl špatně a v tabulce je na třetím místě. Jak jsi spokojen s výsledky a výkony mužstva?
“Tak vždy to může být lepší, ale myslím, že až na zápas v Čimelicích jsme nikde nepropadli. Nejvíce mě mrzí ztráta bodů s Dražicemi. Třetí příčka je uspokojivá.”
Ty osobně jsi po prvním odehraném kole podstoupil operaci třísel a vrátil ses až na poslední tři zápasy. Když k tomu připočteme zrušené jaro a téměř nic si neodehrál ani v letním turnaji přátelství, byl pro tebe fotbalový rok 2020 hodně skromný. Bude o to větší chuť pro rok příští? Samozřejmě když to situace dovolí…
“Určitě ano. Tenhle rok je specifický, a i díky covidu mi toho nakonec moc neuteklo. Už mám operované obě třísla, tak snad už vše bude v pořádku.”
Myslíš jsi, že je v silách svazu a týmů letošní sezonu plnohodnotně dohrát? V praxi by to pro nás znamenalo jedenadvacet zápasů, pro některé ještě víc.
“V silách svazu to asi bude, ale nevím jak v silách oddílů. Muselo by se zřejmě hrát i v týdnu a to si nejsem jist, jestli někdo dá mančaft dohromady.”
Když by vše dopadlo tak, jak si přejeme, tedy aby se hrálo, na jaké umístění podle tebe současný kádr mužstva má?
“Věřím, že na první trojku máme.”
Buďme optimisty. Soutěž se dohraje, Jankovu se bude dařit. Měl bys ambice hrát o postup, případně v sezónách následujících, chtěl by sis ještě zahrát divizi?
“Vždy, když začíná sezona a zápasy, chci vždy vše vyhrát. Takže kdyby se to povedlo znovu a vyhráli bychom KP, tak pak bych o tom asi přemýšlel.”
Asi se shodneme, že duší Jankova je prezident Václav Maxa. Co bys řekl na jeho adresu?
“Tak všichni, co se pohybují okolo fotbalu v Jankově asi ví, že bez Vengloše bychom neměli takový komfort, jako máme. Je to velký srdcař, který se o klub stará výborně a udělá vše pro jeho chod, ostatně jako celá jeho rodina počínaje jeho mamkou, taťkou a konče bráchama. Přál bych teď mladším klukům, aby Vengloše zažili na hřišti, protože za jeho éry se na tréninku skoro lámaly nohy a mělo to pořádnou šťávu. Hrozně nerad prohrával :-))).”
V podstatě on byl před pěti lety u zrodu vzniku fanklubu. Jak moc je fanklub pro tým důležitý?
“Je příjemné, když máme na hřišti podporu. Už jsme si na to nějak zvykli, tak doufám, že jim to vydrží a zláme se co nejméně plastových trubek, což platí hlavně pro prezidenta :-))).”
Mimo sportovního zabezpečení pořádá „Vengloš“ i různé mimosportovní aktivity. Ať už víkendy v Olomouci, návštěva farmy Bolka Polívky, akce v Karlových Varech, návštěva zámku Lužec a další a další. Jak moc jsou tyto akce kabinou kvitovány a mohl bys vybrat jednu, která byla třeba pro tebe osobně nejpamátnější?
“Tyhle výlety jsou legendární. Vždy je spoustu srandy a co si budeme povídat i alkoholu :-))). Kabina tyto akce velmi kvituje a už vyhlíží nějakou další. Asi legendární akce byla na farmě Bolka Polívky, slivovice tekla proudem a někteří nejmenovaní jedinci by se se svým vystoupením neztratili ani v Manéži Bolka Polívky, která se mimochodem natáčela hned druhý den :-))). Za zmínku také stojí výlet do sklípku ve Znojmě a navigátorské schopnosti našeho prezidenta. Dokázal udělat z cesty do sklípku noční pochoďák a boj o přežití. Zúčastněné manželky ve večerních róbách a podpatkách byly trochu zaskočeny :-))).”
Blíží se konec roku. Co bys do toho dalšího Jankovu, případně konkrétním lidem, popřál?
“V této době bych všem popřál především zdraví a ať se všichni co nejdříve zase uvidíme na fotbale.”
